|
Zápisky kreténovy - díl 5.
11.08. 16:07 - Ondra Belica
Čas neúprosně kvapí. Sezóna se přesunula do své druhé části. Hroznové víno za plotem dostává konečně sladkou chuť, obočí i chlupy na rukách mi v důsledku působení slunce zbělely. A i já se už dostal do stádia, kdy než abych se bolestivě ovládal, raději si neoprén trochu přihřeji.
Dlouho jsem se neozval. Ne ani tak proto, že bych na své věrné čtenáře zanevřel. Prostě jsem to trochu nestíhal. Obvykle píšu v úterý, když mám volno. Ale zrovna minulé úterý mě poctila svou oficiální návštěvou rodičovská vládní místa a chápavý čtenář zajisté pochopí mé priority. Rovněž jsem měl tak trochu napilno. Dva kolegové onemocněli, takže stejný objem práce dělalo méně lidí.
Ale co, nejen prací je člověk živ, takže jsou zde i nějaké veselé zážitky. Chápu, ne každému přijdou tak veselé jako těm, kteří je přímo prožili, ale i tak se o ně hodlám podělit.
Občas se nám tu sejdou divné existence. Jednou tu byl zákazník, který trval na tom, že chce mít kuklu. Řekli jsme mu (resp. ti co mluví francouzsky mu řekli), že kukly máme pouze integrované u dlouhých neoprénů. Tak že prý chce dlouhý neopren a to nehledě na horko, co bylo, ale že prý trvá na kukle. Aby taky ne, když na svůj pokročilý věk měl tak bujnou kštici. Dokonce tak bujnou, že kdyby neměl kuklu, ta bujná kštice by mu odplavala. Prostě měl paruku. Hrozný, v životě jsem neviděl, že by na tom chlap byl samou marnivostí tak špatně, že by musel nosit paruku a ještě ji vydával za svoje vlasy. No, všichni jsme se museli ovládat, abychom se nesmáli příliš nahlas nebo okatě. Jediný, kdo se neovládl byl Yorgaki.
No, kolega toho hippíka byl na tom o poznání lépe. Vlasy měl své. Sice ne tak bujné a husté, ale měl své a všude. Teprve až pod vodou se ukázalo, že nahoře jsem vyskládány v pravidelných řadách, prostě jako olivovníky ve zdejších zahradách.
Kolegové mají srandu z mých pokusů o francouzštinu. Resp. z toho, jak se mi pletou slova. Tak například když jsem chtěl, už ani nevím v jakou souvislosti vyzdvihnout heslo francouzské revoluce, pronesl jsem Liberté, Egalité, Fertilité. A prostě mi nedošlo, že Fraternité (bratrství) jsem nějak, ani nevím jak, nahradil slovem Fertilité (plodnost).
Jindy, když po mě chtěli, abych je vyfotil, před stisknutím spouště povídám chômage (nezaměstnanost) namísto plánovaného fromage (sýr).
Anebo s Englantine, se kterou si stejně jako se Stephanie neustále vyznáváme lásku, nějak nerozchodila, když namísto coeur (srdce) jsem ji nazval kiri (prostě jako ten sýr).
Ale co, ono je to vzájemné. Oni, zase zblblí francouzštinou v angličtině prostě nerozlišují mezi hate a ate, mezi hair a air, mezi here a ear, mezi hungry a angry a podobně. No, největší expert je Frederaki. Ten, když neví nějaké slovo, tak si jej prostě vytvoří. Vyprávěl historku o nějakém knězi a jelikož neznal výraz pro kněze, prostě mu říkal churchman. Namísto průjmu zase užíval výraz liquid shit a podobně.
Nejlepší byl Berenger při zkoušení masek. Jestli maska sedí, se pozná tak, že přiloží na obličej bez použití řemínku, nosem se vdechne a maska se musí na obličej přicucnout a musí tam prostě držet. No a Berenger přiložil masku chlapíkovi na obličej a povídá mu "take an inspiration" (nech se inspirovat), prostě byl zblblý z francouzského "aspirer" (nadechnout).
Nedávno jsme se málem utopili. Bylo to tak, že Frederaki se zkoušel správně vyvážit, takže všemožně experimentoval s umístěním olova. To se mu ale nějak sesmeklo, takže zůstal viset vzhůru nohama a jen tam tak nešťastně máchal rukama a nohama. No a já z toho dostal takový záchvat smíchu, že jsem to nemohl zastavit a nedokázal jsem u toho mít plně zavřenou pusu, takže se mi tam valila voda. No a Berengera, který viděl, jak se hrozně směju, to taky hrozně rozesmálo a postihl ho ten samý problém.
Sakra. Najednou, když má člověk veselé historky vypsat, nemůže si na žádnou vzpomenou. Ale vsadím se, že jakmile zavřu noťák a vyrazím na net, hned si je začnu vybavovat. No co, tak snad příště.
|