|
Zápisky kreténovy - díl 3.
21.07. 11:19 - Ondra Belica
Se stejným intervalem přináším další zápisek kreténův. Tento díl bude pojednávat o tom, jak vlastně probíhá má cesta do práce. No, do práce. Do zaměstnání...
Pozorný čtenář zajisté z minulých dílů dobře ví, že bydlím v Erato Apartment (který se nalézá někde na půli cesty mezi státní silnicí a čerpačkou Eko, která je ještě před Agia Pelagií) a pracuji v zálivu Mononaftis (který je západně od Agia Pelagie). Samotná cesta do práce mi tedy trvá půl hodiny. Jak dlouho trvá cesta zpět, to netuším. Ale domnívám se, že o něco déle. Ani tak ne proto, že by mě mé zaměstnání nějak vyčerpalo (vyčerpává, ale příjemně), jako spíš proto, že až na dvě až tři výjimky vede celá cesta do práce z kopce. Horší je to cestou zpět. Je to skoro neuvěřitelné, ale až na dvě/tři výjimky, vede celou do kopce.
Jednoho dne jsem se rozhodl, že v rámci zvyšování fyzické kondice začnu do práce běhat. Vzal jsem si tedy svou speciální běžeckou obuv (speciální běžecká obuv = nejsou to sandály, které tu jinak nosím stále) a vyrazil jsem. Pohled na můj ladná plavný pohyb musel být zajisté potěchou pro oko, neboť Arthur, který jel zrovna do práce (pracuje na pláži jako beach boy - pronajímá lehátka a slunečníky) mi zastavil, že mě sveze. Jen těžko jsem mu vysvětloval, že děkuji, že je to zbytečné, neboť trénuju. Kus před prací mi zastavili i Berenger se Stephanií, že mě svezou, ale Ti můj záměr pochopili o poznání rychleji, takže do práce jsem dorazil po svých.
Prozíravě jsem si stopnul čas, takže se s Vámi o něj mohu podělit. Dal jsem to za necelých 25 minut. Tedy o více než pět minut rychleji než když kráčím. Otázkou nyní zůstává, zdali chodím tak rychle, anebo běhám tak pomalu. No, běhám. V mém případě se jednalo spíše o indiánský běh. Tedy nějaký úsek běhu a další úsek chůze. Když o tom tak uvažuju, tak ty úseky chůze značně převyšovaly úseky běhu. Takže se dá říci, že jsem na běh tak nějak rezignoval.
Ale nyní Vás milí čtenáři potěším, neboť jsem se vypracoval natolik , že cestu z práce zvládám s přehledem pod deset minut. Jak je to možné? Jednoduše, mám totiž Trpaslíka. Říkám mu Trpaslík. Je to skútr. Proto mu říkám Trpaslík. Není červený. A přesto mu říkám Trpaslík. SKUrvený TRpaslík (Jazykozpytec promine, ale kdybych tam dal zkurvený, jak je to právně česky, vniknul by my zkútr a to on přece není).
Trpaslík je náhodou super. Ke schopnosti jízdy je navíc velice produktivní, dokáže navíc vyprodukovat značné množství kouře a hluku. Ale naštěstí je dost rychlý na to, aby mě dokázal z toho kouřového mraku vyvézt (což se bohužel nedaří těm, od kterých odjíždím) a hluk mi nevadí, neboť stejně vždy, když na něm jedu, mi v hlavě zní Born to be wild od Steppenwolfa (i když je pravda, že včera mi tam zněla ta Boratova verze, neboť jsme si pouštěli soundtrack z Borata).
Teď je bohužel je Trpaslík trochu nemocný anebo prostě stávkuje. Takže mám za něj půjčenou náhradu, který na rozdíl od toho mého neprodukuje takový hluk, neprodukuje tolik kouře, funguje mu tachometr i ukazatel paliva. Ale už se těším na toho svého, krásného zkurveného.
Popisky k fotkám mé cesty do práce. Červenými šipkami jsou značeny orientační body, kterých musím dosáhnout.
1 - pohled na první část cesty (kousek od Erata)
2 - pohled zpoza vrcholu kopce
3 - pohled z půlky kopce, cca 1 km od Erata (zelenou šipkou vlevo je označen Ambelos, mé loňské bydliště, kolem kterého procházím do práce)
4 - pohled z pod kopce, před zatáčkou u čerpačky
5 - pohled zpět na celý kopec (fotka pořízená kousek před Ambelosem)
6 - pohled od horní části Blue Bay (na fotce č. 4 byla napravo od něj červená šipka)
7 - cílová rovinka (spíš cílový krpál), šipka není potřeba, musím se prostě dostat dolů k moři.
8 - Trpaslík v plné kráse
9 - Trpaslík en face
10 - Trpaslík
11 - palubní počítač Trpaslíka
|