JirkaDA není žádný SUCHAR

25.01. 00:32 - Ondra Belica

Uplynulo půl roku, v podzemní řece Punkvě (nečti Pankvě!!!) uplynulo množství podzemní vody a je tu čas na další rozhovor s další zajímavou osobou z Požárů.cz Na rozdíl od Kristýny, která je takovým požárovým benjamínkem patří Jirka Sucharda, se kterým je dnešní rozhovor, spíše k Požárovým veteránům.

 

Nejvíce čtenářů Požárů, si pod tímto jménem představí ikonku vousatého chlapíka v černých brýlích s kšiltovkou na hlavě, který ve svých příspěvcích jako jeden z mála, vyjadřuje nekonformní názory. To, co ale z ikonky již patrné není, je skutečnost, že Jirka je muž mnoha profesí, které za svůj život vystřídal. Automechanik, řidič z povolání, vedoucí dopravy a logistiky v TOS Varnsdorf, obchodní zástupce prodejce technických plynů, správce slévárny RPM, preventista požární ochrany, informatik, politik (městský zastupitel, místostarosta, radní), ředitel městské policie, redaktor, učitel a jiné.

 

Vzhledem k tomu, že pro Jirku jsou šťastná sudá čísla (jak jinak si vysvětlit jeho druhé manželství a čtyři děti), čekají jej tu dvacet dvě otázky.

 

Jirko, abys mohl postoupit do prvního levelu, kde můžeš vyměnit plamenomet za motorovou pilu, nejprve musíš odpovědět na základní hasičskou otázku. Co bylo dříve, požární prevence, nebo represe?

Ke hraní her už jsem se sice nějaký rok nedostal :-), ale soutěživost mi rozhodně nechybí. Teď budu vypadat jako správný politik, takže odpovím za „C" nejdříve určitě byly požáry, velké škody apod., které se řešily represí a pak na ochranu před nimi vznikla i prevence, takže teď po tvém za „B" represe.

 

A jak tomu bylo v Tvém případě, kde jsi začínal Ty? V prevenci anebo u dobráků v represi?

Rozhodně represí. Já jsem začínal s hasiččinou, na rozdíl od mnoha mých kolegů, kteří k tomu byli vedeni už od dětství, relativně pozdě. Jako dítě jsem v Krásném Buku obdivoval u zbrojnice Tatru 805 (Kačenu), ale až na vojně v Nitře v letech 1985 - 1987 jsem, jako původně městské dítě, poprvé přičuchnul k hasičům (tedy požárníkům) a to jen proto, že jsem jim jako automechanik ve volných chvílích pomáhal opravovat motor na čerpadle PS 12. Po návratu z vojny jsem byl od hasičiny zase mimo a až po nástupu do TOSu Varnsdorf jsem se stal strojníkem a to vlastně také proto, že jsem byl vedoucím závodní dopravy a požární zbrojnice byla v objektu dopravy. Tady jsem zažil svůj první křest ohněm, ale také první hasičskou nehodu. Když se přestala závodní jednotka povolávat k požárům ve městě (do té doby jezdila na každý vyhoukaný oheň), přešel jsem k městským hasičům, kde jsem dodnes.

 

Co považuješ za svůj největší úspěch na úseku požární ochrany?

No snad je jich víc (to musí posoudit jiní :-) ). Rozhodně to bude získání nového vozidla Tatra Terrno v roce 2006 (nové auto po více jak 30ti letech), znovuobnovení činnosti oddílu mládeže ve městě (a jejich současné úspěchy), „rozjetí" úspěšné a aktivní spolupráce s němci a téměř 10 let preventivní práce s mládeží na všech stupních škol. A pokud to dobře dopadne tak unikátní hasičský speciál, který je ve stádiu příprav.

 

A jak jsi se vůbec dostal k Požárům.cz? Pamatuji si, že kdysi dávno jsi ses objevoval na konferenci Rescue na serveru pandora.cz, a někdy po roce 2000 jsem si Tě všiml i na Požárech.cz.

Jo jo, to bylo v období středověku na internetu. Byl jsem zaregistrovaný (a vlastně ještě jsem, i když tam už nikdo nepíše) na 3 konferencích Pandory - Rescue, SDH a VZS (vodní záchranná služba). Jak se rozjely Požáry.cz byly tyto konference už zbytečné, diskuze na nich postupně skončila a většina účastníků přešla skrytě či veřejně na Požáry. Já jsem s Požáry začal nějak intenzivněji spolupracovat někdy kolem roku 2002. A protože jsem odjakživa písmák :-), začal jsem občas psát reportáže, články z historie a taky výrazněji diskutovat.

  

V nejtěžším období Požárů.cz, jsi býval jedním z redaktorů. Kdy a jak ses stal redaktorem a do kdy jsi jím byl.

No to je právě zdání, které klame. Já jsem totiž ve skutečnosti nikdy oficiálně redaktorem požárů nebyl. Vždycky jsem totiž byl pouze externím dopisovatelem a protože mi není cizí čeština a dělám korektury pro noviny, časem jsem získal od šéfredaktora přístup do administrace. Tak jsem zprvu pouze opravoval nalezené chyby, překlepy a později si vkládal vlastní články a galerie. Tuto činnost jsem dělal až do loňského roku, kdy mi po jedné redakční poradě bylo šéfredaktorem oznámeno, že na základě rozhodnutí většiny současných redaktorů mi je tento přístup odebrán.

 

V jedné diskusi pod článkem jsi byl jedním ze současných redaktorů Požárů.cz tak nějak obviněn, že jdeš proti Požárům.cz a když můžeš, tak si přisadíš a škodíš. Jak to vidíš Ty?

To je těžká věc, já nejsem ješitný a tak jsem ten odebraný přístup nebral až tak tragicky. Spíše mě mrzelo, že jako hlavní důvod byl vybrán pouze nějaký malicherný zástupný problém. Jsem už velký kluk, umím přijmout kritiku a umím se z ní poučit. Ale zpět k věci. Ve všech diskuzích a mém působení v médiích (požáry nejsou mé jediné působení, externě spolupracuji s Deníky Bohemia, psal jsem pro Hasičské noviny, Alarm Revue a další) jsem zvyklý se podepisovat svým pravým jménem a také veřejně říkám svoje názory, které ne vždy jsou každému příjemné. To, že některé věci veřejně kritizuji a že se snažím o sebereflexi, tedy poučovat se z chyb svých, i jiných mnohým vadí. Já však rozhodně nebudu pokrytec a nebudu se tvářit, že je vše ok a že ještě tvrdit, že hasiči nedělají chyby a jsou dokonalí, Vždyť jsme přeci lidé jako každý jiný. Nedělám si iluze, že všechny mé názory jsou správné, ale umím přiznat chybu a omluvit se.

 

Je, není nebo měla by být činnost redaktorů Požárů.cz činností spíše hasičů nebo redaktorů?

Tuhle otázku jsem si pokládal mnohokrát. Myslím, že většina členů redakce vždy byla a bude více hasiči a je to asi logické. Neumím se představit, že by podobný neziskový a odborný server vedl nějaký kvalifikovaný redaktor bez znalosti věci. Takže asi by tro měli být hasiči zasvěcení do redakční práce. Jedinou výjimkou asi bude Michal.

 

Nejnovějším a vlastně i nejmladším přírůstkem v redakci Požárů.cz je Michal Šafus, mimochodem Tvůj krajan. Jaký význam přikládáš Ty osobně mladé krvi v redakci. Mladé krvi jako je Michal, nebo jakou byl například Lukáš Vejvar?

No Michal není jen krajan :-), jsme z jednoho města a pro práci v redakci jsem ho získal já a beru ho tedy trošku jako svého lepšího nástupce. Srovnávat Michala a Lukáše ale dost dobře nejde. Michal je svůj, málokdo tuší, že Michal je absolutní nehasič (tedy pouze přispívající člen SH ČMS), je pouze hasičským příznivcem, kterého jsem po absolvování gymnázia jako odborníka na webové stránky získal a ukecal pro správu našeho webu http://hasici.varnsdorf.cz. Pak jsem potřeboval nějaké fotky a stal se z něj fotograf :-) (a dobrý). Nakonec jsem ho seznámil s Požáry a už je tam. Zatím je jak dobré víno, zraje a stále se zlepšuje. Rozhodně ho necítím jako konkurenci a naopak jsem rád, že je tam, kde je. Lukáš naopak byl vždy zapálený hasič a až z potom redaktor. Jeho odchod z redakce jsem nesl poměrně těžko a myslím, že to byla škoda. Dnes už je ale jiná doba, on je jinde a třeba je to dobře.

 

Když už jsme nakousli dnešní Požáry.cz, jak Ty hodnotíš jejich vývoj. Z webu, který kdysi dělalo pár nadšenců s láskou v srdci, se stal dynamický web s obrovskou návštěvností. Domníváš se, stejně jako já, že se Požáry.cz staly obchodním artiklem (soudě podle množství placené reklamy a inzerce, recenze na dodavateli dodané výrobky, e-shop, prodej požárových suvenýrů atp.) anebo se mýlím a Ty mi tento názor vyvrátíš?

Hmm další level a složitější otázky :-). Na jednu stranu jsem velmi rád, že Požáry existují, i když mi někdy odebírají více času než bych chtěl. Jsem dokonce rád, že rozsahem téměř nemají konkurenci, neboť si neumím představit sledovat informace na více webech. Na druhou stranu ta velikost hodně ubrala té „soukromnosti". Už to není jen ta parta pár nadšenců, kteří se všichni znali, setkávali se na různých akcích apod. Dnes je to velké soustrojí, které si vydobylo své místo na internetu, je to partner, se kterým se musí počítat a s tím souvisejí ty ostatní věci. Ubralo se na lidskosti, přibyly příznivci i odpůrci a součástí se stala reklama, zmiňovaný e-shop apod. Je to v podstatě velká zajetá firma s dobrým jménem a komerce s tím tak nějak souvisí. Na druhou stranu je to zase síla, se kterou je nutné počítat, jak pro medializaci a propagaci, tak i pro případné zastání, či vyjednávání.

 

No, ponechme stranou horké téma a pojďme se věnovat tématu žhavému. Vrátíme se opět k Tvému působení u SDH Varnsdorf, kde jsi již sedmnáct let velitelem jednotky. Jak hodnotíš vývoj českého dobrovolného hasičstva za oněch posledních sedmnáct let?

17 let a po sobotních volbách k nim přibylo asi dalších 5 :-). Vývoj hasičstva obecně je za těch pár posledních let obrovský a na druhou stranu zase téměř žádný. Koupil jsem si skener na filmy a tak postupně digitalizuji můj hasičský archiv a koukal jsem, že v roce 2000 byl největší výstřelek ve výstroji přilba Gallet a PS II, dnes má ke kvalitní přilbě téměř každá solidní jednotka tří a více vrstvý oblek. Na druhou stranu se stále hasí nejvíce vodou a mnozí jezdí ve stejných autech. V pátek jsem dostal do ruky nové číslo Veřejné správy (dostávají úřady a zastupitelé) a v něm je zrovna anketa, jak vidí dobrovolné hasiče oslovení starostové. Jako nejdůležitější vidím, že si čeští dobrovolní hasiči znovu vydobývají a udržují oprávněnou a zaslouženou čest zejména na obcích, kde je jejich spolková činnost důležitým motorem činnosti, kultury a sportu. To je asi nejdůležitější.

 

Před několika lety jsem v jednom časopise četl rozhovor s Tebou, kde jsi psal, že Česká republika je jediný stát, který má k dispozici složky, které ji nic nestojí (míněno dobrovolné hasiče a záchranáře) a přesto je skoro nevyužívá. Domníváš se, že se tento stav změnil, anebo to stále platí?

Můj názor je stále stejný. Naše republika (a to neplatí jen pro současné krizové scénáře) není tak bohatá, aby měla na každém rohu profesionálního záchranáře, hasiče nebo lékaře. To si nedovolí ani podstatně bohatší a rozvinutější státy. Detašovaná pracoviště s pár výjezdy za rok, neustále se s obrovskými náklady honící za každou čárkou, mi připomínají některé „včelařské" jednotky, vykazující desítky „zásahů". Na druhou stranu stát financuje obměnu techniky a výbavu dobrovolných jednotek, které potom školí, ale v reálu příliš nepovolává a vyvolává v nich dojem, že jsou zbyteční. To platí do první větší události, kdy se projeví nedostatek sil a prostředků, kolabují přetížená krajská operační střediska, selhávající rádoby moderní řešení (Matra apod.). V době, kdy docházejí peníze, je zapotřebí se zamyslet a vymyslet nějakou efektivnější koncepci, než je ta stávající. „Mokré" profesionální hasiče nechat ve městech nad určitý počet obyvatel (35-50 tis.), kde je počet zásahů přiměřený, zrušit neefektivní a nevytížená detašovaná pracoviště, zamyslet se nad požární prevencí a Státním požárním dozorem, který může být součástí veřejné správy a výkonem státní správy na obcích a dalších řešení. Je ale nesmyslné chtít to vymyslet od zuby-nehty se držících rentou motivovaných úředníčků od krajských ředitelství až po to generální, když právě jeho místo může být později v ohrožení.

 

Máš za sebou nějakou zahraniční stáž, kurz nebo součinnostní akci s dobrovolnou záchrannou jednotkou některé cizí země? Pokud ano, jak bys porovnal jejich počínání s tuzemskými organizacemi a co Ti tato zahraniční zkušenost dala? Pokud ne, co by jsi si od takovéto zkušenosti sliboval?

Na žádné zahraniční stáži jsem zatím ještě nebyl, ale protože jsme ze tří stran Německem obklopené město, bez vzájemné spolupráce by to nešlo. Spolupráce našeho města a sousedních obcí trvá už více než 40 let a za těch posledních pár let, co je spolupráce díky vstupu do EU intenzivnější, už člověk něco pochytí. Ať už je to v práci s mládeží, v prevenci, ve cvičení nebo v represi. Mohu tedy posuzovat pouze německý model a připadá mi mnohem efektivnější a propracovanější než ten náš. Také je podstatně levnější a upřímně: máte někdo horší pocit bezpečnosti při jízdě Německem? Já tedy ne. A to v naší oblasti, kam oko dohlédne, nejsou žádní profesionální hasiči, a ti dobrovolní nemají žádné větší výhody než u nás. Také jim zaměstnavatelé dávají ultimata (buď budeš zdrhat k ohni, nebo pracovat tady apod.), na druhou stranu obdivuji, jaký mají z hasičů respekt a jak si jich váží, hodnotí a hýčkají. Občas zajedu také do Polska, a tam, pokud jsem to dobře pochopil, jsem jak doma, všude jsou profesionální hasiči a dobrovolní pouze s dětmi a na soutěžích :-), ale třeba jim křivdím.

 

Domníváš se, že zásluhy českých dobrovolných hasičů jsou takové, aby si za výjezdy zasloužili opravdovou mzdu, anebo by dobrovolné hasičstvo mělo být pouze zájmovým kroužkem, aby děcka nefetovala a dospělí se měli s kým opít?

No ještě ty začínej s pitím :-). Začnu odzadu. Nejsem abstinent, ale bytostně mi vadí reklamní snahy vedení SH ČMS o neustálé spojování hasičů s alkoholem a upozorňuji, že v našem sboru podobné akce nepodporujeme. Kozel hasičem, Granát vyladěný pijáky - hasiči, nebo Miss Fernet Stock mě prostě vadí a lidé si pak stále spojují hasiče s alkoholem více, než třeba Gambrinus Cup s fotbalisty. Je pravda, že se někteří hasiči dokáží při každé příležitosti zřídit jak zvíře a někdy i ti, kteří nám mají jít příkladem. Opilí, polehávající hasiči mezi školními dětmi na Litoměřických slavnostech, výstupy některých hrdinů na Pyrocaru, nebo i na našich rekordech jsou pro mě dostatečným strašákem a hovoří za vše.

Na druhou stranu zase znám spoustu pracovitých a šikovných sborů, kteří i za minimálního přispění obce dokáží téměř zázraky. Odpověď je tedy jednoduchá - podle zákona mají odměnu za svoji práci dostávat všichni členové výjezdových jednotek a v mnoha sborů kolem nás (včetně našeho) to tak je. Hloupé řeči některých diskutérů o dobrovolnosti a bezplatnosti neberu v potaz. Za práci přináleží odměna, ale nemělo by to být jen za výjezdy. Já společně s mým zástupcem hodnotím vždy jednou za půl roku celkovou činnost a docházku každého jednotlivce.

S předchozí otázkou se pojí i odměňování státních hasičů. Jsou v Tvých očích jejich platy dostatečné, žalostně malé, až příliš vysoké anebo takové, jaké mají být. A proč.

Já mám trvalý problém s rentou. Možná to není správný názor, ale hasič, policista, voják apod. by měl mít po dobu, kdy je „mokrý, akční apod." řádný a vysoký plat, neboť nasazuje svůj život, musí nosit uniformu, zachraňuje lidi a hodnoty, chrání nás apod. Nejsem závistivý, sám bych to dnes už nechtěl dělat a jsem proto, aby příslušník v aktivní službě měl podstatně více než teď. Po skončení této činnosti by měl být případně odškodněn za trvalé následky, zdravotní poškození apod. TEČKA. Proč výsluhu a za co? Kdo dá rentu lékaři, záchranáři, chlapovi v nebezpečném provozu, ve sklárně, v hutích apod.? Dělá snad méně nebezpečné povolání? Ne, a většinou ho dělá 8 - 12 hodin denně každý den, což se hasiči, policistovi nebo vojákovi těžko někdy přihodí. Přesto pokud odejde, nedostane ani pětník. Z tohoto důvodu mi připadají současné platy malé, ale když vidím některé, jak nastupují už s tím, že za deset až patnáct let odejdou s rentou, někdy váhám.

 

Jak podle Tebe vypadá prototyp hrdiny? A jak by měl vypadat geroj naševo vremeni (герой нашего времени - hrdina naší doby, pozn. překladatele).

Neboj, jsem vlastně pamětník, který se rusky učil ještě na základní škole a tak snad alespoň číst ještě umím :-) ). Přiznám se, že jsem nad tím nikdy příliš nepřemýšlel. Spíše si myslím, že takový člověk to má v sobě, je dobře vychovaný a v případě potřeby prostě zareaguje a pak zase skromně dělá svojí práci. Takových každodenních hrdinů je u nás díky médiím naštěstí vidět dost.

 

O pár odstavců výše jsi i nějakou hasičskou nehodu, podělíš se o ni s našimi čtenáři? Jen Tě poprosím, vynechej krvavé detaily. Přece jen neumím zajistit, aby se Tvá odpověď zobrazovala až po 22té hodině.

Nejsou to věci, na které by byl člověk příliš hrdý, ale chceme-li se z toho sami poučit, nebo ještě lépe ty, kteří přijdou po nás, mluvit se o tom musí. Pravdou je že na ten pátek 21. července 1989 asi nikdy nezapomenu a protože chci o té nehodě napsat článek na požáry, nebudu teď příliš zabíhat do podrobností. Příčin té nehody bylo hodně, ať už to bylo tehdy neexistují spojení, rychlá jízda nás obou, nebo možná i zbytečný výjezd. Výsledek byl ale strašný - těžké zranění s trvalými následky, několik zranění lehkých, dvě těžce poškozené cisterny, z toho jedna téměř neopravitelně, škoda v té době v řádech statisíců korun. S odstupem času je vše poněkud jiné a z dnešního pohledu byla hlavní příčinou této nehody přílišná horlivost řady jejich účastníků, počínaje našim tehdejším velitelem a konče námi strojníky. Jak se dnes píše v řadě článků a diskuzí, když je ti mezi 20 až 30, často se stává, že máš modrou barvu nad hlavou a červenou před očima.

 

Vím o tobě, že se také potápíš a kdysi jsi dával dohromady nějakou potápěčskou záchrannou skupinu. Co Tě k tomu vůbec přivedlo a co bys nám o ní řekl?

Tak to není věc příliš k chlubení. Naše potápěčská skupina se skládá z jednoho z našich členů SH ČMS, který mě vlastně dovedl až ke zkouškám a se kterým tuto činnost děláme. Potápíme se rekreačně a pro hasiče děláme pouze technické potápěn. Téměř veškerou výbavu máme vlastní doma a v případě potřeby jsme zatím vždycky úspěšně zasáhli. Ať už to bylo při odhalování trestné činnosti (úmyslné utopení kradeného vozidla), při haváriích a opravách rybničních zařízení u nás a v okolí, nebo při pátrání po pohřešovaných plavcích. Máme za sebou spolupráci s profesionálními policejními potápěči, a protože byla z jejich strany hodnocena kladně, tak se snad nemusíme stydět. Krom toho je v záloze jeden z příslušníků HZS, který se potápí velmi aktivně a je ochoten ke spolupráci. Lidé si hlavně musí uvědomit, že potápěči většinou nezachraňují, ale pouze vyhledávají. V našich podmínkách to ale asi stačí. Jednou bych se tomu chtěl věnovat více, ale to díky nedostatku času připadá v úvahu až v dalším životě :-).

 

Věnuješ se nějakým jiným koníčkům a sportovním aktivitám?

Díky tomu, že se s plným nasazením snaží zachránit populační křivku (mám 4 děti), tak jsem se vrátil k mnoha rekreačním aktivitám. V zimě lyžujeme a bruslíme, v létě rád jezdím na kole a zkouším in-liny (kolečkové brusle), plavu, potápím se a před rokem jsem si pořídil motorku - enduro. Ve volných chvílích rád rybařím. Dříve jsem modelařil (plastové slepovačky hasičských aut v měřítku 1:24 a 1:25), ale to jsem odložil na důchod :-). Zato jsem se vrhnul na veterány (historické traktory, zemědělské stroje a stabilní motory), kde se uplatní moje původní řemeslo (automechanik) a kde se realizuji. Bohužel však nato mám nějak méně času, než bych si přál. Krom toho mám velkou sbírku historické hasičské literatury s krásnými unikáty a pár zajímavých hasičských předmětů (přilby, proudnice, sekyry apod.).

Pokud by ti to bylo ještě stále málo, také externě učím několik hodin na VOŠ, hodně pracuji pro město, sbírám a vydávám jeho historii, jsem předseda kulturní komise, člen dopravní komise, organizuji městské akce, jsem členem pravicové politické strany (ODS), členem zastupitelstva (4 roky místostarosta města a ředitel MP a 4 roky radní). Angažuji se také v cestovním ruchu a v propagaci našeho krásného kraje coby představitel místního panovníka. Já myslím, že to na jeden život snad stačí :-). Když teď napíšu, že se vždy snažím dávat přednost především rodině, asi si řekneš: A KDY?

 

Kromě svého někdejšího působení na Požárech.cz, se podílíš na stránkách Varnsdorfu ( www.varnsdorf.cz ). Na jakých dalších webech se podílíš, resp. kde jinde se můžeme setkat s Tvoji tvorbou a Tvými články?

Naše hasičské stránky pro mě budou vždy hodně osobní, neboť jsme za jejich vzhled dostali v roce 2001 osobně od tehdejšího ministra vnitra (křišťálově čistého Standy) historicky první cenu za nejlepší web dobrovolných hasičů a to nám už nikdo nevezme. Mimo to dělám ještě stránky našeho občanského sdružení Hasiči České republiky (http://hcr.kkp.cz), které v letošním roce uvidíte jako spolupořadatele na velkolepé akci (www.hasicskafontana.cz). Se třemi kolegy se staráme o městské stránky (www.varnsdorf.cz) a neposlední řadě bych chtěl zmínit ještě ty moje veteránské (www.staretraktory.cz). O Požárech už jsme mluvili, tam mě stačí dát do vyhledávače :-).

 

Když už tak probíráme ten internet, jaké procento návštěvnosti si myslíš že mají pornostránky z celkového počtu všech navštívených webů? Měly by dle Tvého být pornostránky nějak omezeny, anebo bys jim nechal volný průběh?

To netuším, ale myslím, že poměrně velký. Pokud někdo (zejména z pánů) tvrdí, že na ně nikdy nechodí a že je nikdy neviděl, asi dost kecá. Já docela rozlišuji mezi erotikou a pornem, i když ta hranice je pro každého někde jinde a je velmi křehká. Mám rád akty a kousek toho „tajemna" a domýšlení, než brutálně odhalenou nahotu. Zásadně však společně s odborníky nesouhlasím s trestní odpovědností za pouhé uchovávání pornografie a dětské pornografie (nemyslím tvorbu a šíření), a jsem přesvědčen, že pro mnoho lehce deviantních osob může absence a obava z trestnosti těchto materiálů vést k daleko horším činům. Tady se zase prokazuje ta naše česká horlivost, když musíme být papežtější než papež, tedy přísnější, než řada jiných zemí, kde toto trestné není.

 

Probrali jsme Tvoji tvůrčí činnost, nyní se na to podíváme z pohledu Tebe coby konzumenta? Jaká je Tvá oblíbená literatura, Tvůj oblíbený autor?

Teď se tedy stydím, neboť dobrou knížku už jsem neměl v ruce hodně dávno. Mám rád detektivní příběhy s detektivem Stevem Carelou od Ed Mc Baina, nebo z dostihového prostředí od Dicka Francise. Jsem noční pták, rád pracuji v klidu a tichu noci, miluji dobrou hudbu, rád čtu přísloví a lidská moudra, ze kterých pak čerpám pro přípravu svatebních a pohřebních řečí, které také dělám.

 

Co považuješ za vrchol mravní bídy?

Možná se ti to bude zdát malicherné, ale jedním ze současných projevů vrcholu mravní bídy, nedostatku patriotismu a vlastenectví považuji nápisy na státní vlajce při různých příležitostech. Tohoto „barbarství" se dopouštějí pouze příslušníci nekulturních a málo hrdých národů. Zkus si něco načmárat na vlajku Spojených států amerických, nebo třeba Číny či Ruska, myslím, že bys to udělal jen jednou.

 

Hezký večer, nebo spíše dobré ráno. Jirka Sucharda

 

Když jsem se vloni rozhodl, že v rámci svého blogu spáchám i nějaký ten rozhovor, mým záměrem bylo, aby to byla sranda, u které bychom se, zpovídaný i já, pobavili. S tímto plánem jsem s žádostí o rozhovor oslovil Jirku. Jenomže původní záměr se záhy vytratil.

Jirkovy názory a zkušenosti mě donutily se nad spoustou věcí zamyslet a podívat se na ně z jiného úhlu. Skoro mě začíná mrzet, že Jirku zpovídám já a že se nejedná o regulérní Požárový rozhovor vedeným někým z redaktorů. Spousta lidí tak jen pro averzi vůči mé maličkosti odsoudí celý rozhovor s Jirkou a připraví se tak o velice zajímavé počtení.

No, teď už to zpátky vzít nelze a když už nic jiného, pro mě osobně byl tento rozhovor přínosem. Každopádně Jirkovi děkuji nejen za rozhovor a čas, který mu věnoval, ale i za tu práci, kterou si s ním, více méně i za mě dal, neboť vezmu-li v potaz poměr napsaného Jirkova a svého textu, Jirka jednoznačně vede. Stejně tak nemohu opomenout skvělé fotografie, které jsou dílem Michala Šafuse, Petra Ducháčka, Josefa Kříže a v neposlední řadě i samotného Jirky Suchardy.

 

A kdo bude zpovídán příště? Možná právě Ty!!!